Alšík Škrpa

Alšík Škrpa - bankéř krátká kariéra na hradě Zbořený kostelec

Roku 1411 se Alšík Škrpa nakrátko objevuje na královském hradě Zbořený Kostelec, kde se uvedl jako finanční poradce Jana Sádla ze Smilkova, pozdějšího královského pokladníka, kterého přivádí na myšlenku bankovních poplatků. Na pevný hrad si totiž ukládali v nejistých dobách majetek lidé z širokého okolí. Jejich údiv při navracení značně ztenčeného majetku neznal mezí, zvláště když jim nečekané ožebračení vysvětloval Alšík poplatky za vedení účtu, za výběr hotovosti, za poskytnutí bankovní informace či za předčasný výběr - tedy termíny, které byly znovu zavedeny až ve století jednadvacátém. Po započtení nákladů na zabezpečení hradu se některé účty staly dokonce zápornými a Alšík nejenže odmítl svěřený majetek vrátit, ale na zcela konsternovaných bývalých boháčích požadoval ještě doplatek.

Alšík Škrpa - taktik a stratég zapomenutý tvůrce husitské bojové taktiky

Hejtman Alšík Škrpa byl prvním, kdo zavedl a v praxi vyzkoušel novou bojovou taktiku - plně naložené vozy, spouštěné z kopce proti šikům nepřátel, a to při obklíčení na kopci poblíž Milešova v r. 1422. Bohužel v místě samém nebylo k dispozici takřka žádné kamení a tak musel využít zátěž dostupnější - hnůj z blízkého statku. Použití revoluční taktiky mu tehdy sice dopomohlo k vítězství, ale nevábný náklad udělal z jeho proslulé husitské jízdy pěšáky na poměrně dlouhou dobu (přinejmenším až do prvního většího lijáku). Jan Žižka, kterého Alšík o svém vynálezu neprodleně informoval, otrocky převzal Alšíkovu taktiku a to včetně názvu, když ji poprvé použil v bitvě u Malešova r. 1424.

Revolučním byl Alšík se svým zbrojným houfcem především v použití zpěvu coby zbraně hromadného ničení. I když se zásluha o zavedení této taktiky připisuje různým husitským vojevůdcům, je více než pravděpodobné, že sborový zpěv je spíše záležitostí Alšíka a jeho druhů, neboť jistě trávili více času zpíváním po krčmách než cvičením s meči a sudlicemi. Snad jiní přispěli jen výběrem vhodných skladeb, neboť v repertoáru Alšíkova houfce lze očekávat spíše písně typu "žena Tondy Pekaře strávila noc na faře" než ty s obsahem náboženským. Ovšem další Alšíkovo vylepšení této strategie, a to nahrazení zpěvu sborovou recitací, už sám Jan Žižka zavrhl jako naprosto nehumánní... I tak Alšík položil základ armádnímu pěveckému sboru, který překonal až ve dvacátém století soubor Alexandrovci.

Na tvrzi Vrbičany u Lovosic, své stálé utajené základně v severních Čechách, Alšík vyvinul obranou strategii, při které mistrně otočil husitské heslo "Proti všem". Vrbičanská tvrz byla totiž vybavena praporci v barvách všech bojujících stran a jejich vhodné použití zaručovalo slabě chráněné pevnosti bezpečí. Zatímco tedy strana natočená k hradu Házmburku, pevné opoře katolické jednoty, byla ověšena prapory s kříži, z opačné strany, směrem k prohusitsky smýšlejícím Litoměřicím visely praporce s kalichy. Tato taktika vedla ovšem k nepříjemným situacím, kdy na jedné straně rozlehlé tvrze napájel koně projíždějící oddíl křižáků, zatímco na straně druhé husitský houfec sloužil polní mši.

Alšík Škrpa - vynálezce Acta non verba

Velkým Alšíkovým úspěchem byl jeho nápad na nový typ vzdálené komunikace zvony, tedy vlastně předchůdce telegrafie (a to dokonce bezdrátové). Tento způsob se samozřejmě v oné době užíval běžně a zvukem kostelních zvonů se ohlašovala svatba, úmrtí i požár. Alšík však vybavil svůj velitelský vůz vícero různě laděnými zvonky, kterými bylo možné předávat informace složitější. K původnímu svolávání na večerní pobožnost tak přibyly další signály pro pravidelné činnosti v táboře i pro bojové rozkazy. Poslední dodaný zvon pak svým hluboko laděným tónem oznamoval naražení posledního sudu piva před večerkou. Alšíkův houfec používal tento nadčasový způsob komunikace pouhé dva roky, neboť v osudném roce 1421 si notně podnapilý hejtman objednal zuřivým zvoněním sud piva, kořalku a pálivý guláš, což si jeho oddíl mylně vyložil jako signál k vypálení blízkého kláštera v Doksanech.

Ne všechny Alšíkovy vynálezy či nápady byly úspěšné. Zřejmě pod dojmem vzpomínek na pražskou defenestraci v r. 1419, při které byli konšelé vyhazovaní z oken napichováni na kopí, se pokusil zavést nové polní jídlo husitských vojsk - vuřt na klacku. Po protestech ortodoxních husitů, kteří při opékání nemohli nevzpomenout kruté smrti Mistra Jana Husa, zavádí však jídlo jiné - utopence, coby připomínku smrti Johánka z Pomuku, takto oblíbence církve katolické.